Jsem poleno, kašlu na to

Tak jsem vzal Lucii na lyže. Stála na nich po dvanácti letech. Je to sice zvláštní, ale nezavraždili jsme se.

Hlavně teda proto, že jsem se nějakou prapodivnou astrální konjunkcí dostal do stavu absolutního zenu a přes dvacet sedm milionů nářků typu “Já se to nikdy nenaučím” a “Mně to prostě nejde” nebo “Jsem poleno a nikdy se nezlepším” jsem zachoval jakž takž klid a neutrh’ jí hlavu.

Vlastně ji naopak musím pochválit – po třech dnech už krájela celkem pěkný obloučky a sjela sjezdovku bez přestávky. To se sice nezdá jako žádnej extra výkon, ale kdybyste tam byli, pochopili byste, že to je progres jak kráva. A to je důležitý.

Nicméně, jedna naše konverzace na lanovce mě přiměla se zamyslet: “Já jsem prostě strašný poleno, na těláku si mě do družstva vždycky vybírali jako tu poslední, nikdy mi nic nešlo, na sporty jsem prostě levá a nemám talent.“

Poleno

Uvědomil jsem si, že vlastně popisuje mě. Tělocvik jsem nesnášel, protože mi nešel. Měl jsem vždycky samý jedničky a dvojku z těláku. Švédskou bednu jsem nikdy nepřeskočil, zato jsem ji vždycky zbořil (ještěže v tý době nebyly smartphony, to by byl virálek tvl…). Na tyč se mi povedlo vyšplhat jen jednou a nahoře mě to tak překvapilo, že jsem se pustil, spadnul a narazil si kostrč. Tělocvikář mě tak nesnášel, že když jsme venku hráli fotbal, vždycky se naschvál přiřadil do týmu protihráče a místo aby se snažil nějak strategicky nahrávat nebo dávat góly, jen se mi snažil míčem sestřelovat brejle z ksichtu. Byl jsem jedinej, kdo naskóroval negativní body při hodu granátem (rozumějte hodil jsem ten krám za sebe). A co se mimoškolního sportování týče, vždycky jsem chodil “za florbal” hrát videohry nebo Magiky (neříkejte to našim pls).

A dneska sice nejsem žádnej mistr světa, ale sporty už mám celkem rád, plus minus mi i jdou a lidi už se nekřižujou, když se snažím naučit něco novýho.

Co se teda změnilo?

Začal jsem prostě sportovat. Přestal jsem věřit tomu, že je sport jen pro talentovaný lidi. Jasně, začátek byl fakt frustrující (v Harrachově jsou nejspíš ještě pořád rejhy, který jsem do svahu vyryl hubou, když jsem učil jezdit na prkně), jenže já jsem celkem tvrdohlavej člověk, takže když už se pro něco rozhodnu, málokdy z toho rozhotnutí couvnu. Takže zatímco ostatní se na snowboardu naučej’ třeba za víkend, mně to trvalo tři roky…

Ale postupem času jsem si všiml, že čím víc pohybů umím, tím snažší je naučit se další. Teď si všechny ty talentovaný děti, co se mi na těláku smály, ťukaj na čelo, jakože jsem objevil Ameriku. Co se ale snažím říct je, že naprosto chápu každýho, kdo má pocit, že je příliš velký poleno na to, aby mohl provozovat ten či onen sport.

Jenže právě tato polena by měla sportovat o to spíš.

On je totiž pohyb něco podobnýho, jako když se učíte cizí jazyk. Čím víc slovíček umíte, tím komplikovanější věty poskládáte. Čím víc gramatických jevů ovládáte, tím složitější věci umíte popsat. A pokud už umíte dobře francouzsky, je pro vás celkem jednoduchý naučit se italsky.

Pokud umíte pár slovíček (pivo, řízek, hotel, letiště), tak v cizí zemi přežijete, ale s nikým si moc nepokecáte. Když ale umíte cizí řeč na pokročilejší úrovni, dává vám to možnost komunikovat s lidma nebo třeba číst text a knihy. Už to není jen o přežití, už to je o užití. No a pokud tou řečí vládnete fakt hodně, zvládnete třeba napsat báseň.

Když se vrátím zpátky k pohybu – pokud jste poleno a pohyb/sporty vám nejdou, tak sice přežijete, ale to je tak celý. Nicméně pokud tu svou “slovní zásobu” pravidelným pohybem a procvičováním rozšíříte, tak si ten pohyb ve finále užijete – ať už v gymu, nebo na svahu, na kurtu, v gymnastický hale nebo prostě jen někde s dětma v lese nebo na louce. No a pokud jste skuteční mistři pohybu, třeba se chytnete někde v profi sportu, baletu nebo gymnastice – ale na to už je, uznávám, třeba i trochu toho talentu a čím větší jste poleno (já), tím delší cesta tam povede…

Co tím vším chci říct? Jste-li poleno, neházejte flintu do žita. Hoďte tepláky do tašky a vyražte sportovat. Ono je ve finále skoro jedno, jestli půjdete k nám do Koule nebo třeba hrát tenis. Důležitý je, abyste s něčím začli a chvíli u toho vydrželi. Ona se ta pomyslná slovní zásoba bude postupně zvětšovat a otevře vám to spoustu možností, jak s ní naložit a jakým směrem se vydat. Been there, done that.