#365: květen

Jirka skočil loni v září do tréninku v Kouli stylem “vylez’ jsem ze sauny a skáču šipku do ledovýho bazénku”: po mnoha letech nicnedělání (nebo spíš vlastně despektu k fyzickým aktivitám) si uvědomil, že takhle to nejde dělat věčně, hecnul se a přihlásil se do našeho intenzivního programu Amazing 12 (každodenní trénink po dobu tří měsíců, úprava stravovacích návyků a vůbec celkově akce tak trochu pro magory…). Když jsme se poprvé potkali, moc šancí jsem mu nedával a ani jsem popravdě nevěřil, že se do A12 skutečně přihlásí.

Ale přihlásil a jeho pracovní morálka mi vyrazila dech. Na tréninky chodil jako první, odcházel z nich jako poslední, ve svojí skupině byl jeden z těch, kteří svým přístupem táhli ostatní. O to víc mě zamrzelo, když se v polovině letošního února na trénování vykašlal.

Začátkem května se ale hecnul, do Koule se vrátil, začal třikrát týdně trénovat a každý den běhat – a taky o tom začal denně psát statusy na FB, pěkně očíslované a označené hlavičkou #365, která naznačovala roční výzvu. Ta výzva vlastně zatím nemá jasné rozuzlení, ale jak sám Jirka přiznal, jde tu spíš o cestu, která je cílem.

Mě jeho statusy a celkové odhodlání natolik nadchlo, že jsem se mu rozhodl dát prostor tady na našem Koulím blogu – a taky na něj ušít tenhle veřejnej bič. Takže až přestanete pravidelně dostávat jeho blogy, můžete vzít shnilý vejce a jít je naházet na Jirkovo zápraží!

Samozřejmě doufám, že Jirkův hec bude inspirací pro všechny ty, kteří furt o cvičení jen mluví, ale nikdy se k tomu nedokopou!

Radar

Jirka bench press

1. května: Den 1
Prvního máje vyhlašuji jako první z 365 dnů svojí výzvy. Za život plný překonaných překážek!

2. května: Den 2
Uběhl jsem 3 kilometry.

3. května: Den 3
Poslední trénink v Kouli jsem podle deníčku odmakal 20. února. No tak to už je kurva na čase vyrazit na další!

Gym bag

5. května: Den 5
Den pátý završuje první kraťounký úsek mojí výzvy.

Zbývá 360 dnů.

360 je kruh v čele své dokonalé nekonečnosti a když 360 vydělím deseti, vznikne číslo popisné mého rodného domu. A stejně jako nikdy nezapomenu na svůj rodný dům, tak ani nedojdu tam, kde končí kruh a to mi dává naději, že těch zbývajících 360 přeroste v nekonečno nebo aspoň v to, v čem je nám lidem dopráno se k němu za života přiblížit.

Dobré ráno všem, i když je tak hnusný počasí.

PS: Bolí mě celý tělo jak kunda ve švédskejch kasárnách a mám celkem hovní náladu! (To abyste věděli, že mi nikdo nehacknul účet a píšu to fakt já).

PPS: Navíc jak jsem si až teď uvědomil, že to je pět dnů a je pátýho května a navíc pátek…. No tyvole jestli dnešek nebude Šťastnej den tak už nic! 😀

6. května: Den 6
Běhusvolní kamarádi pozor! Dneškem počínaje pojal jsem odvážný běžecký cíl který zahrnu do své osobní „Výzvy #365“.

A to, že vyběhnu na Sněžku.

Dneškem tedy začínám dávat celý podnik dohromady a hledám: Parťáka co do toho pude v den D se mnou a nekonečné množství rad jak se na ten podnik připravit.

Nejde mi o to dostat se do špičkový formy a pak si to tam vyklusat jak nějakej borec. Jde mi o to zkusit svoje limity ale zase ne tak, abych to odnes na zdraví.

A to nejdůležitější: Chci to uskutečnit letos v létě bez ohledu na to jestli budu mít bezpečně na to abych to dal. Reparát se připouští. Jo a jediný co zatim vím jistě je že trasu vyberu tak abych se vešel do deseti kilometrů.

Naivní, zbrklý, a vůbec takový divný? No možná jo, ale na to sere pes.

7. května: Den 7
Poprvé v životě jsem vypadl na beton z jedoucího vozidla v dostatečný rychlosti na to, abych ještě pár metrů pokračoval v jízdě a některé mé končetiny poznaly, jak se cítí dřevo ke kterému se něžně tulí smirgl papír. Za úspěch včerejšího dne tudíž můžu považovat maximálně to, že jsem si nic nezlomil a dneska si tudíž budu moct snad i něco uběhnout.

8. května: Den 8
Tak a máme tu první problém. Dneska jsem si se svoji ohoblovanou nohou zajel na chirurgii a vyfasoval krom ošetření i doporučení to tenhle tejden rozhodně příliš nezatěžovat a tudíž nevičit. Takže se budu snažit aspoň chodit, co to dá a soustředit se na cíle, který jde plnit od stolu.

A to jsem si chtěl v sobotu jen zasáňkovat… 🙁

[Jirka totiž vypadl z vany tažený autem. Radši jsem se neptal na detaily… R.]

9. května: Den 9
Noha bolí jako ta kráva, ale trochu jsem jí ráno poškádlil pětikilometrovou procházkou a pohoda.

11. května: Den 11
Tak zpátky v sedle a hned docela s velkou parádou!

Vzhledem k tomu nápadu se Sněžkou (zdá se mi to čímdál debilnější ale o to víc to chci zkusit :P) jsem si naordinoval nějaký kopečky a jakoby dobrý, i když Havlíčkovy sady mě málem pokořily a párkrát během druhý půlky trasy jsem se neubránil krátkýmu přechodu do chůze.

Co mě ale trápí víc, je, že po čtvrtym kilometru mě začíná brnět a postupně dřevěnět vždycky alespoň jedna noha a to až skoro k necitlivosti. Po zastavení to vždycky za chvíli přejde ale docela to kazí náladu teda.

14. května: Den 14
Tak dneska stejná trasa, co ve čtvrtek [Den 11] ale s tim rozdílem, že jsem jí otočil, abych si užil i ty kopce co jsem minule hezky sbíhal. No a bylo to maso jakoby. 😀

Ale zase se mi nepařila hlava páč jsem si dneska oholil to smažkovský kudrnatý číro, čímž jsem získal +5 heat resistence. Jo a povolil jsem si boty, což zabralo a brnění se tentokrát skoro vůbec nedostavilo.

15. května: Den 15
Je to tam!!!

5km běh

[Jirka poprvé uběhnul 5km – pozn. R.]