#365: květen II

Previously on #365:

Jirka v Kouli loni na podzim absolvoval Amazing 12, udělal neskutečněj progres, ale pak se na cvičení vykašlal. Po čtvrt roce se chytnul za rypák a pomocí výzvy #365, kterou můžete sledovat v téměř reálném čase tady u nás na blogu se snaží ze zdravé stravy, cvičení, běhání atd. postupně udělat životní styl. První díl a seznámení s výzvou jsme sem dávali posledně, mohli jste sledovat, jak Jirka začal běhat a jak přicházející obrnu vyřešil tím, že si povolil tkaničky u bot, jak vypadnul z vany táhnutý autem a zrakvil si tak nohu nebo taky jak začal opět cvičit v Kouli.

No a dneska koukněte, jak to pokračuje.

Radar

Jirka bench press

19. května: Den 19
Tak se pomalu začínám dostávat do tréninku. Ještě nějak pořešit středeční legday a budu se do toho moct zase vrhnout naplno.

Teda ne, že bych doteď nedřel, ale tim, jak jsem měl výpadky kvůli tý svojí haksně a práci, tak nebylo úplně kdy si nechat sestavit novej plán a tak jsem se spíš rozkoukával.

Na každej pád mně ale návrat do Koule dost prospívá a celkem mě to nabíjí energií který není nikdy nadbytek.

Mám za sebou dost úspěšnej tejden. Běh jde jako po másle a tréninky taky dobrý, i když je občas lepší ani moc nevzpomínat na konec roku 2016, kdy se děly neuvěřitelný věci a já si dokázal čeho jsem vlastně schopnej, když se trochu snažim a mám za sebou lidi který mě držej, abych nepadal úplně do tvrdýho. Ale naštěstí taky cejtim, že to podstatný, co jsem si z toho odnesl, zdaleka přesahuje jakýkoli výkony a narozdíl od kondice mi to v životě už nikdo nikdy nevezme.

A vám všem přeju, ať vás pátek nesemele a víkend posílí.

[Ta věta tučným písmem byl ten moment, kdy jsem se rozhodl Jirkovu výzvu zveřejnit. Tím koncem roku 2016 totiž myslí závěr programu Amazing 12 a pro mě je strašný zadostiučinění, že si z těch 12 týdnů odnesl víc, než shozenej tuk, nějaký ty svaly a sílu. To všechno je jen efekt momentálních okolností, ale jak sám píše, ten návyk, to “vzdělání” a know how – to už mu nikdy nikdo nevezme. – pozn. R.]

21. května: Den 21
Kocka na gauci

Den 21 podruhé
Tak jo. Přiznvávám se vám všem, že jsem sedmilhář. Já totiž ve skutečnosti dneska neležel na gauči ani minutu. Ráno jsem dostal zajímavej nápad, tak jsem vypral prádlo, uklidil byl, dvě hodiny doháněl resty a pak vyrazil vyzkoušet, jestli zvládnu na jeden zátah doběhnout z Vinohrad až k nohám Petřínský rozhledny. No a tak mě tu máte 😀

Petrin

25. května: Den 25
Dneska běhání nebude a to z toho nejidiotštějšího důvodu ever. Zapomněl jsem, že mám všechny věci mokrý v pračce a běhat nahatej je sice výzva, ale na to ještě nejsem dost drsnej.
Ale pudu si dát alespoň pár kiláků vycházku, abych trochu poškádlil ty puchejře co jsem si uhnal při běhu na Petřín.

29. května: Den 29 část první – Předehra
Nárůst síly je úžasná věc.

Člověk se jeden den potí pod nějakou váhou, další den se potí skoro stejně pod o trošičku vyšší váhou a najednou než se naděje, tak zvedá opakovaně náklady, o kterých by si před nedávnem nemyslel, že je zvedne byť jen jednou.

Jako třeba já dneska.

Lopotim se pod kladkou a řikám si, že je to docela záhul, ale vlastně je super, že váhu jsem zvednul už třikrát ale počty opakování mi moc dolů nejdou.

Ale je to kurva docela dřina.

No a najednou v půlce mojí destiminutovky přichází páté opakování, svaly se napnou a lehkost s jakou se naložené kotouče vyšvihnou vzhůru, je až závratná. Jako bych nezvedal skoro nic a mozkem se okamžitě šíří chór hlasů tvarovaných z čisého uspokojení: „Ty Samsone!“ Pocit je to opojný a na zlomek vteřiny se cítím jako Lou Ferrigno vyhazující medvěda na orbitu….

Hercules

No a pak mě ze zasnění probudí rána, jak se utržená kladka v dešti omítky povážlivě nachyluje a vytržena ze svých vrchních kotev se káravě nakloní, aby mi ukázala, kde je moje místo a závaží zbavená odporu s gustem mrdnou o podlahu jak další vítězství Institutu Václala Klause.

Nárůst síly je úžasná věc ale jak pravil Konfucius: „Tak dlouho se chodí do Koule pro svaly, až se kladka utrhne.”

Den 29. část druhá: Neužitečná perlička maskovaná hávem hlavního dějství
Tak jsem trochu počítal a za uplynulejch 29 dnů moje svaly v Kouli odtahaly jen na benči a kladce téměř přesně váhu tanku Tiger I tj. 56 382 kg.

Tank Tiger

To neni špatný na kancelářskou krysu.

Takže předpokládám, že každej průměrnej stavební dělník přesune měsíčně asi tak ekvivalent jedný obrněný divize. 😀

31. květen: Den 31
Jsou věci které do zdravého životního stylu patří a jsou věci které tam nepatří. Patří tam rozhodně dostatek spánku, zdravá a vyvážená strava s dostatkem bílkovin, vitamínů, sacharidů a vůbec všeho na co tělo jezdí nebo z toho staví. Patří tam pohyb a to hodně. A co tam rozhodně nepatří? No třeba junkfood, ponocování následovaný brzkým vstáváním, stres, neschopnost relaxovat nebo si na to najít čas.

No a víte co vy teď máte? Máte teď unikátní možnost přečíst si svědectví člověka který moc dobře ví jak to vypadá když se vyhodí všechno zdravé kromě pohybu a v konjunkci Semtexu, čínské polévky neschopnosti opustit myšlenku a konzerv z Lidlu (a ty jsou na tom to nejmenší zlo) ukuje metabolický kovář cosi neuvěřitelně vytrvalého a nezdolného. Prvotřídní exemplář únavy prvního stupně navíc ještě zdobené dokonalou intarzií ze dřeva získaného ze smrtelné postele. A to vše samozřejmě důkladně vytvrzeno na pomalém ohni tropického předlétí.
No co vám budu povídat, z tréninku jsem málem neodešel po vlastních i když jsem se teda do poslední chvíle držel aby všichni viděli jakej jsem to geroj a od té doby jsem rád že zvládnu vzpřímeně sedět aniž bych usnul.

No jasně. Komu to ještě třeba nedošlo tak já nejsem úplně nejvzornější co se týče stravy a i když vím, co bych měl, a co neměl, tak poroučejte nesoustředěné mysli a prázdné peněžence, že by bylo záhodno kupovat jiné palivo než nejlevnější housky a kelímek horčice. A ne že bych nečekal, že tohle nepřijde a nebyl připraven na to, že tu jednou napíšu post o tom jak jsem vyflusanej z nedostatku odpočinku a živin. To vůbec ne.

Ale jak se tady snažím dělat zvykem tak se na to podíváme pozitivně a sice, že výživové dno je ideální bod k začátku návratu na vrchol a já už se těšim, až dorazí vejplata a já si budu moct do ledničky nacpat zeleninu, maso, vajíčka, spoustu jogurtu a tělo pak bude pět takové zbožné chvalozpěvy, že si Vatikán zažádá o nahrávku.

Jo a dneska se se mnou nikde nic neurvalo. Super ne?

2. června: Den 33
7km[Jirka poprvý uběh‘ 7 kiláků. – pozn. R.]